Zlaté číslo aneb Jak Pythagorovské rytmy a obředy ovlivnily vývoj západní civilizace

Pojem zlaté číslo (zlatý řez) zavedl v 19. století německý filosof Adolf Zeising. Je to číslo, jež označujeme písmenem φ (fí) na počest řeckého sochaře Feidiáse. Lidé ho však znají už od starověku (Cheopsova pyramida, Šalamounův chrám, románské kostely), do módy přišel opět v době renesance, jak dosvědčuje Pacioliho dílo De divina proportione s ilustracemi Leonarda da Vinci. V 19. století zkoumal Adolf Zeising tuto božskou úměru také z hlediska estetiky a architektury. To on dodal zlatému číslu mystický a mytický nádech. Matila Ghyka se snaží prokázat, že existuje estetika založená na vědeckém základě. Své tvrzení, že zlaté číslo je matematickým klíčem krásy, zakládá na pětiúhelníku, jehož úhlopříčky se ve zlatém řezu protínají.