V utrpení a bojiBrněnští Židé v osudových momentech XX. století

Moravská metropole Brno má relativně bohatou historii spjatou se židovským etnikem. Osada židovských kupců se nalézala od počátku 13. století v jihovýchodní části městského jádra, přibližně v prostoru dnešní dolní části Masarykovy ulice, Františkánské ulice a Římského náměstí. Po vypovězení v roce 1454 nalezli Židé útočiště v okolních vrchnostenských městech Boskovicích, Rousínově, Slavkově, Dolních Kounicích, Ivančicích a Pohořelicích. Další čtyři století jim pak byl pobyt uvnitř hradeb královského města zapovězen, mohli se pouze na zvláštní povolení zúčastňovat městských trhů. Podstatnou změnu přinesl revoluční rok 1848 a hlavně 1867 (vydání ústavy), kdy Židé získali plná občanská práva – od té doby nastal rychlý růst počtu židovských obyvatel Brna migrací z okolních starých židovských obcí, takže před 2. světovou válkou zde žilo přes 11 000 Izraelitů. Emancipovaní brněnští Židé se v té době podstatnou měrou zasloužili o společenský, hospodářský a kulturní rozmach svého města, rychle se zapojili do ekonomického, politického a kulturního života. Společenský život židovské komunity se rozvíjel stavbou synagog a dalších budov, zakládáním institucí, nadací a spolků.