To by se kovbojkám stávat nemělo

Fascinující příběh určený nejen pro milovníky koní. Autorka s notnou dávkou sebeironie, břitkého humoru a noblesy líčí své životní peripetie, jako studia na zemědělské škole, práci na koňském statku, stavbu rodinného domu ve městě, který zanedlouho po dokončení celá rodina opouští, aby se přestěhovala do zchátralé chalupy v horách. Otřesné jsou zážitky z povinné školní praxe v drůbežářském závodě, neméně drsné je založení slepičí farmy, jež skončilo krachem, protože mezi slepicemi se rozšířil kanibalismus. V lůnu horské přírody si autorka splní svůj celoživotní sen, a to mít vlastní koně. Poutavě vypráví o chovu těchto ušlechtilých zvířat, jejich povaze, hierarchii ve stádě. To vše doprovázeno tvrdou prací a také finančními problémy, neboť není snadné skloubit sedlačení a péči o rodinu. Vyprávění prodchnuté romantikou, láskou k přírodě a všemu živému. V okamžiku, kdy se zdá, že už nemůže být ničím ohrožena, „kovbojka“ onemocní leukémií. Ale ani v této těžké životní situaci autorku neopouští smysl pro humor, tentokráte zatraceně černý. A díky tomuto nezdolnému a optimistickému pohledu na svět se jí podaří nemoc porazit. Vtipná a originální je kapitola „Rozdíl mezi koněm a kolem“ na konci knihy. Unikátní je rozdělení „koňácké veřejnosti“ a popisy jednotlivých plemen koní.