Ke Škole umění dosud vyšla poměrně obsáhlá odborná i populární literatura, ale jednotliví autoři často probírali tradovaná zjednodušení či dokonce omyly, absolutizovali význam sádrového modelu revolverového soustruhu R50 Vincence Makovského jako jakýsi nultý bod domácího průmyslového designu i Školy umění a význam této instituce uzavírali nástupem komunistické moci v Československu. Vít Jakubíček na základě podrobného studia archivních materiálů relativizuje tento pohled, dokumentuje spíše evoluční povahu formování podhoubí Školy umění v procesu vývoje zlínského baťovského podniku. Rovněž poukazuje na to, že paradoxně až poválečné, ačkoli krátce trvající období existence školy, do jisté míry naplnilo představy o nasměrování výuky k tomu, co dnes nazýváme designem. Kontinuitu vlivu Školy umění udržoval zejména Zdeněk Kovář, jeden z jejích prvních absolventů, významný designér a zakladatel designérské pedagogiky v Československu, prostřednictvím činnosti oboru tvarování strojů a nástrojů, založeného v roce 1947. Závěr příspěvku je věnován úspěchu na Světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu, který představoval důležitý výraz uznání výsledků dvacetileté historie zlínského designu, jehož počáteční období bylo mnohdy poznamenáno nenaplněnými očekáváními a střety smělých vizí se složitou realitou. Během této doby se však zlínští průkopníci „nového povolání průmyslového výtvarnictví“ dokázali nejen vyhnout kopírování cizích vzorů, ale zároveň přijít s vlastní a autentickou koncepcí, která se posléze prakticky uplatnila v podobě konkrétních průmyslových výrobků.
Vzhledem k evidentním paralelám v zacílení studia se zlínskou Školou umění jsme se rozhodli do katalogu zařadit i příspěvek spolupracovníků ze Slovenského múzea dizajnu Kláry Prešnajderové a Maroše Schmidta věnovaný Škole umeleckých remesiel v Bratislavě. Zatímco zlínská vzdělávací instituce vznikla na prahu druhé světové války v roce 1939, ta bratislavská, založená v období vrcholící euforie heroické moderny v roce 1928, s vypuknutím války zanikla. Obě instituce spojoval antiakademický charakter výuky, ruskinovská snaha o symbiózu umění a běžného života, vzdělávací metody založené na duální výuce řemesel a umění a prolínání výtvarných cvičení a praktického výcviku. Na obou institucích se podařilo angažovat vynikající osobnosti výtvarné kultury. Přirozeně, bylo zde i množství rozdílů. Bratislavská Škola umeleckých remesiel se snažila více opřít o domácí výrobní tradice, specifikem zlínské Školy umění byl typicky baťovský pragmatismus v důrazu na praktickou využitelnost absolventů i pedagogů ve vlastní firmě. Mentální spřízněnost spojovala ředitele Josefa Vydru a Františka
Kadlece, o čemž svědčí i jejich nedávno objevená přímá komunikace.
ISBN: | 978-80-7454-861-1 |
EAN: | 9788074548611 |
Počet stran |
120 stran |
Datum vydání |
11. 12. 2019 |
Pořadí vydání |
První |
Jazyk |
český |
Vazba |
měkké desky, lepená brožura oříznutá po třech stranách |
Autor: |
Vít Jakubíček |
Autor: |
Zdeno Kolesár |
Autor: |
Klára Prešnajderová |
Autor: |
Maroš Schmidt |
Nakladatelství |
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně |
Tématická skupina |
999 - nezařazeno |
| Neprodejná publikace. Publikaci je možné poptávat zde: Určeno pouze pro potřeby UTB ve Zlíně |