Povstalci, vlastenci, pučisté a de Gaulle

Zápas za nezávislost Alžírska započal 1. listopadu roku 1954 ozbrojeným bojem alžírských povstalců proti francouzské koloniální nadvládě. Alžírská Armáda národního osvobození (ALN) se však nemohla v otevřeném střetu rovnat zkušeným francouzským jednotkám, a tak měl tento zápas spíše charakter partyzánské války a teroristických akcí. Kniha zachycuje průběh bojů i narůstající brutalitu francouzských jednotek, zejména parašutistů a Cizinecké legie. Tato brutalita vedla nakonec nejen k nárůstu odporu mezi arabským obyvatelstvem, ale také k negativnímu ohlasu veřejnosti ve Francii. A tak, přestože měli Francouzi vojensky navrch, zejména při ofenzívě proti partyzánům v pohoří Atlas a v kábulských horách v roce 1958, politicky nakonec tento zápas prohráli. Tento trend záhy rozpoznal prezident Charles de Gaulle, který zahájil s alžírskou Frontou národního osvobození nejprve tajná jednání a po francouzském celonárodním referendu, ve kterém se tři čtvrtiny Francouzů vyslovily pro alžírský nárok na vlastní stát, došlo v roce 1961 k zahájení oficiálních jednání, a to navzdory teroristickým akcím pučistů v Organizaci tajné armády (OAS).