Otevřené díloForma a neurčenost v současných poetikách

V dnes už klasické práci Umberto Eco poukazuje na paralely mezi určitými tendencemi v soudobém umění a postupy moderních vědních oborů. Rozlišuje dvojí pojetí uměleckého díla, přičemž jedno je autorem „naprogramováno“ a předepisuje vnímateli svou konkretizaci, druhé je ve vztahu k vnímateli „otevřené“. Otevřené dílo je podle Eca takové dílo, které umisťuje čtenáře, návštěvníka obrazové galerie či posluchače hudební skladby jako „aktivní střed před nevyčerpatelnou síť vztahů“, čtenář, divák či posluchač pak pořádá tyto vztahy, aby dal dílu formu, aniž je přitom vázán jakoukoli nutností, která by mu předepisovala definitivní způsob organizace díla. K tomuto pojetí podle Eca směřuje hlavní proud moderního umění.