Nové teologie Starého zákona a dějiny

Nástup moderny položil křesťanům nové otázky. Náboženství označované jako dějinné, spojující svou představu Boha a světa s určitými dějinnými událostmi, má náhle s dějinami problém. Kritické zkoumání minulosti tyto události velmi často nepotvrdilo nebo je ukázalo v jiném světle, než jak je líčila Bible. Ve snaze uhájit platnost Bible tváří v tvář historické kritice se koncem 18. století na teologických fakultách objevil nový odborný žánr, nazvaný teo­logie Starého, resp. Nového zákona. Tento žánr byl pokusem odpovědět na otázku, oč tedy – při vší mnohotvárnosti a starobylosti – ve Starém či Novém zákoně jde. Otázka dějin stála u kolébky tohoto ­nového žánru a vztah k dějinám je proto jedním z nejdůležitějších rysů každé starozákonní teologie. Autor představuje několik desítek starších i novějších teologií Starého ­zákona právě s ohledem na to, jak jejich autoři rozumějí dějinám, jakou mají představu o dějinách starověkého Izraele a jak s touto představou pracují. Kromě encyklopedického představení těchto teologií se autor zamýšlí nad povahou dějin a jejich vztahem k teologické práci a ke křesťanské víře.