Nobelova cena za fyziologii a medicínu 1988, 1989 a 1990

V roce 1988 byla cena udělena Siru Jamesi Blackovi, Gertrudě B. Elionové a Georgu H. Hitchingsovi, jr. za objev důležitých principů ve farmakoterapii, které byly s úspěchem využity celé řadě závažných chorob. Nálezy Sira Blacka umožnily vyvinout nové a lepší léky pro terapii anginy pectoris, infarktu myokardu, vysokého krevního tlaku a peptického vředu. Elionová a Hitchin objevili novou látku 6-merkaptopurin, který byl s úspěchem použit v terapii dosud nevyléčitelné formy leukemie. Pomocí jednoduché obměny jeho chemické struktury vyvinuli azathioprin, který zabraňoval bílým krvinkám v jejich funkci při odmítání transplantovaných orgánů, a též objevili novou strategii pro léčbu dny pomocí alopurinolu. V roce 1989 byla cena udělena J. Michaelu Bishopovi a Haroldu E. Varmusovi za objev buněčného původu retrovirových onkogenů, který přinesl zcela nový pohled na mechanizmy, které řídí růst a dělení buněk. Objev laureátů dal podnět k výzkumu faktorů, které řídí normální růst buněk a otevřely se nové perspektivy ve výzkumu jednoho z nejzákladnějších jevů v biologii a zároveň se objevil nový pohled na skupinu chorob, které nazýváme zhoubným bujením.