Napříč kontinentem soudobých dějin

Autoři této kolektivní práce se pokoušejí zmapovat základní kontury vývoje evropské historiografie soudobých dějin. Historiografie soudobých dějin přestala být pro badatele i pro čtenářské uživatele brzy po konci studené války přehledná. V rámci své analýzy hledají odpovědi na několik otázek: Došlo po konci studené k výrazným posunům tematických a geografických těžišť zájmu historiků soudobých dějin? Vytváří se v moderním, propojeném světě neustále vzývajícím globalizaci nějaký společný diskurz soudobých dějin (jedna velká internacionální nebo globální historie) nebo přežívají disparátní nacionální narativy, jejichž diskurzní roviny mezi sebou velmi málo komunikují? Jakou úroveň, jaké výsledky a jakou šanci na úspěch má bilaterální nebo dokonce transnacionální a internacionální komunikace za situace, že národní diskurzy (politicky namnoze vysoce brizantních) soudobých dějin zůstávají v nemalé míře lhostejny vůči ostatním národním narativům. Devět kapitol knihy sleduje tato témata rámcově od západu k východu. Číst ji přitom můžeme jako okna, jež autoři postupně otvírají při pohledu na celistvou krajinu evropského dějepisectví soudobých dějin. Nejde jim ale o popis této krajiny, nýbrž o naznačení jejího rázu, charakteru a horizontu. A jak se ukazuje, je to mnohdy krajina překvapivě členitá, jež rok co rok podléhá velkým, předem netušeným změnám.