Modrá mezi nebem a vodou

Příběh o silných, svérázných ženách, o vzdálenostech, odloučení a zlomených srdcích, o nových začátcích, vytrvalosti a lásce. Píše se rok 1947 a v Beit Daras, palestinské vesnici obklopené olivovými háji, žije rodina Barakových. Nejstarší dcera Nazmíja pečuje o svou ovdovělou matku, která často trpí halucinacemi. Nazmíjin mladší bratr Mamdúh se stará o místní včelstvo a nejmladší Marjam, jež má každé oko jinak barevné, tráví dny povídáním s imaginárním kamarádem a psaním. Když se u hranic městečka shromáždí izraelské vojenské jednotky, nikdo nemá ponětí, jaké násilí vypukne. Brzy je vesnice zničena a rodina se musí vydat na strastiplnou cestu do Gazy. O šedesát let později se Mamdúhova vnučka Núr žijící v USA zamiluje do ženatého lékaře a odjíždí za ním do Gazy. Zde se setkává s Alwán, jejíž syn Chálid je doslova uvězněný ve vlastním těle a nedokáže se probudit ze svého hlubokého snění. Právě díky tomuto seznámení Núr zjistí, že rodinné vazby dokážou překonat veškeré překážky: dokonce i smrt. Byl jsem tam se ženami mého života. Byl jsem v barvách. V moruších, fuchsiích a korálech unaveného slunce. V modré mezi nebem a vodou. Byl jsem tam a díval se. Jejich rozhovory a smích ukotvovaly zemi na správném místě, zasouvaly břeh pod hladinu, věšely nebe a zdobily je hvězdami, měsícem a sluncem. Všechno tohle se stalo v Gaze. Stalo se to v Palestině. A já zůstal tak dlouho, jak jsem mohl.