Mýtus Rommel

Vojenská kariéra proslulého německého generála Erwina Rommela (1891 až 1944) se rozvinula v první světové válce, kdy mladý nadporučík prolomil se svým oddílem italské obranné linie na hoře Monte Matajur v Julských Alpách a legendárně dobyl její vrchol. Osobní sbližování Rommela s Adolfem Hitlerem má počátky v roce 1939: Rommelovi bylo svěřeno velení ve vůdcově hlavním stanu a tehdy už generálmajor zcela podlehl magii vůdcovy osobnosti, aniž ovšem - a to platilo do konce jeho života - pociťoval či vyjadřoval sepětí s nacistickou ideologií. Největšího úspěchu Rommel a jeho Afrika-Korps dosáhli dobytím Tobrúku v červnu 1942. Z "Pouštní lišky", jak byl Rommel přezdíván, geobbelsovská propaganda vytvořila mediální hvězdu první velikosti; generál-polní maršál se stal miláčkem německých žen a vzorem pro každého Němce. Rommel sice Hitlera zbožňoval, ale nebránilo mu to v tom, aby se v kritických situacích rozhodoval podle svého mínění i své odpovědnosti - a proti vůdcovým nesmyslným rozkazům. Takové postoje Rommel uplatnil nejen po vítězství Britů u al Álamajnu v listopadu 1942 - tehdy polní maršál přestal věřit v "konečné vítězství" -, ale i později na evropské západní frontě. Rozporný vztah k vůdci Rommela přivedl ke spiklencům proti Hitlerovi, kteří na prvního muže třetí říše podnikli atentát, i k Rommelově tragické smrti v říjnu 1944.