Korespondence II (1853-1856)

Druhá kniha Korespondence Boženy Němcové obsáhne dopisy z let 1853 až 1856, z nejproduktivnějšího času spisovatelky (vydala Babičku, Pohorskou vesnici, Divou Báru, Čtyři doby, V zámku a v podzámčí), z času stupňované politické perzekuce vůči ní, jejím literárním přátelům i manželovi. Z třetí cesty na Slovensko spěchá Božena Němcová do Prahy k umírajícímu synovi, její manžel musí zůstat v Uhrách., žije z politických důvodů mimo službu a bez platu, upíná se k dopisům své ženy. Ta pak ještě podniká - již jako autorka Babičky - s cílem povzbudit slovenské spisovatele k vzájemné spolupráci. jako podezřelá ze šíření protirakouského "panslavismu" je tam sledována a donucena svou cestu předčasně ukončit, ale přiveze si odtud materiál na Slovenské pohádky a pověsti. Druhorozený syn Karel, vyučený zahradníkem, vyjede na zkušenou do Zaháně, kde žije rodina Panklova, rozepisuje se do Prahy o těchto přibuzných, informuje o provozu a prostředí v zámeckém zahradnictví. Po ztrátě kontaktů se sestrami rottovými se Němcová těší z přátelství literárně činných mladších mužů V. Č. Bendla a L. Hansmanna. Psaní od nich a od syna Karla patří k překvapením svazku.