Komunitní plánování sociálních služeb v současné teorii a praxi

Monografie si klade za cíl představit komunitní plánování sociálních služeb v České republice jako dynamicky se rozvíjející nástroj zajišťování dostupnosti sociálních služeb a plánování jejich rozvoje na určitém území tak, aby odpovídaly místním specifikům i potřebám občanů. Jedná se o moderní, v zahraničí používanou manažerskou metodu, která je v České republice využívána i v oblasti sociální ekonomiky. Na úrovni krajů je dnes zpracování střednědobého plánu sociálních služeb (komunitního plánu) povinné. Přestože na úrovni obcí je tato činnost zákonem stanovena fakultativně, teorie i praxe v oblasti plánování sociálních služeb ukazuje, že nejefektivnějším nástrojem k zjišťování potřeb uživatelů a potřebnosti sociálních služeb je právě metoda komunitního plánování, k níž se řada obcí či jejich dobrovolných svazků hlásí. Jednotlivé kapitoly pokrývají témata, jakými jsou společenská legislativní východiska komunitního plánování sociálních služeb v ČR, základní charakteristiky a definice komunitního plánování a jeho principy a hodnoty, účastníci komunitního plánování, klíčové jevy jako dostupnost sociálních služeb, potřeby uživatelů sociálních služeb a metody jejich zjišťování, jednotlivé fáze procesu komunitního plánování apod.