Jumaroro

Karolína se vydává na dobrodružnou cestu do Jižní Ameriky, aniž by tušila, co přesně ji čeká. Její přítel Lukáš se nevrátil z dovolené a pátrání po jeho stopách hlavní hrdinku zavede až do brazilského deštného pralesa. V exotickém prostředí povodí amazonské delty se odehrává téměř mystický příběh s překvapivým vyvrcholením. "... audax curiositas mota est, avida experiri latentia..." sv. Augustýn "... nebylo jasné, kdo udává tempo, ale pocit sounáležitosti a blízkost nahých lidských těl... živočišná a přímočará energie mě naprosto pohltila, nutila mě poskakovat do rytmu, kroutila mými kotníky, zvedala mé palce, vystřelovala má kolena směrem k prsům. Bubny převzaly nadvládu. Poroučely každému pohybu... vše se zrychlovalo, točilo ve víru, nevnímala jsem už okolí, jen rozmazané, rychle se pohybující barvy... rychleji a rychleji, hlasitěji, hlasitěji, bing a bing a dong dong, bingabinga dongdong, bingabinga dong!!! Čísi ruka mě zatahala za vlasy, ztratila jsem rovnováhu, další ruce mě chytly, moře rukou, desítky, zvedly mě nahoru, ležela jsem ve vzduchu, vznášela se dva metry nad zemí, letěla nad hlavami ostatních masek. Bubny vířily, píšťalky řičely, že jsem až ztrácela sluch, cizí ruce mě nesly, byla jsem vzrušená, pode mnou stále pulzoval tanec, náhle jsem se ocitla na vyvýšené plošině, ruce mě položily na velkou dřevěnou lavici, mezi nohama se to sevřelo, velké a krásné masky se skláněly nade mnou, u kolen a loktů jsem cítila tlak, čísi prsty, pak bolestivý stisk, někdo mě přivazoval..., masky mě přivazovaly k lavici..."