Dva zelené kufry (a jeden já)

...Když mi dospělé dcery vrátily mé dva zelené kufry, abych si ze svého bytu mohl odnést pár svých drobností, byl jsem natolik konsternovaný, že jsem byl jakoby člověkem bez rukou i bez nohou a šoural jsem se s nimi neznámo kam. Hlava mi bohužel nebo bohudík ještě fungovala a tak jsem si sedl se svými dvěma "zelenáči" do protějšího non-stop baru a na hospodské účtenky začal psát příběh o tom, co naznačuje jedno italské úsloví: "Bratra i milé se varuj, jednou ti tahle cháska nažene skutečný strach..." (autor)