Divadlo jako pocitový deník – Analýza a rekonstrukce inscenace HaDivadla Bylo jich pět a půl (1982–1986)

Inscenace režiséra Arnošta Goldflama a dramaturga Josefa Kovalčuka Bylo jich pět a půl (1982) v HaDivadle v době jeho prostějovského působení ověřovala možnosti autorského divadla i tvůrčího potenciálu souboru a je ukázkou významné etapy jeho umělecké dráhy v osmdesátých letech minulého století. Publikace nejprve stručně bilancuje předcházející inscenace tohoto režiséra, snaží se pojmenovat rysy jeho formující se divadelní poetiky, příznačných témat i specifiky režijní práce v kontextu ostatních tehdejších inscenací souboru v režii Svatopluka Vály. Analýzou geneze inscenace, její rekonstrukcí i reflexí výsledného tvaru poté usiluje postihnout osobitost inscenace Bylo jich pět a půl, ale i souvislosti a inspirace, z nichž vyrůstá. Inscenace se tematicky pokouší o autentické vyjádření aktuální tvůrčí sebereflexe i lidské kondice a to cestou zdivadelňování „pocitového deníku“, volně inspirovaného deníkem Karla Poláčka Se žlutou hvězdou, ale především autentickými momenty z reálného života souboru, pro nějž bylo divadlo i způsobem života.