Brzy jazyk nazývati Ruzyně

Počátkem května v roce 1981 provedla komunistická státní bezpečnost rozsáhlou razii proti českým intelektuálům v tzv. akci „francouzského kamionu“. Ten dopravil do Prahy zahraniční literaturu a měl odsud odvézt rukopisy a různé dokumenty. Ve skupině osmi zatčených a uvězněných (mj. Kantůrková, Kyncl, Mlynárik, otec a syn Rumlovi, Šiklová, Šimečka) byl i básník Jaromír Hořec, zakládající šéfredaktor Mladé fronty (v roce 1945). Obvinili ho z podvracení republiky. Toho se měl dopustit založením samizdatového nakladatelství Česká expedice, v němž se strojopisně publikovaly rukopisy autorů, jejichž knihy nesměly po roce 1968 oficiálně vycházet. Hořec o tom všem vydává osobitou výpověď v knize nazvané s jistým nadhledem Brzy jazyk nazývati Ruzyně. Tuto básnickou sbírku – nebo alespoň některé její části – lze charakterizovat jako „poezii faktu“. Kniha podává svědectví o naší nedávné minulosti plné lží, nespravedlnosti, lidské úzkosti a utrpení. Současně však svědčí o tom, že žádná lež netrvá věčně a že stojí za to věřit ve vítězství pravdy.