BásníkBásník dnes málem zapomenutý

Proč je brněnský básník Karel Kapoun dnes málem zapomenutý? Především proto, že zájem o vydávání jeho díla skončil vlastně před půl stoletím. To když s datem 1965 vyšla pod názvem Jablko z dlaně nevydám rozsáhlá sbírka za autorova života připravovaná, ale nevydaná. Součástí sbírky je také nekrolog od Jana Skácela. Pro pořádek však musíme připomenout ještě dva výbory. První nesl symptomatický název Nedomilováno (1963) a z básní z téměř dvaceti Kapounových sbírek ho uspořádal právě Jan Skácel. Přidal také fundovaný a vtipný doslov Básník atomového housátka, v němž obrazně charakterizoval Kapouna jako „pěšího básníka“, který však má „dva centimetry nad kotníky křídla“. Podobně příznivě se o jednom ze svých kolegů v několika textech vyjádřil Milan Kundera, který se netradičně představil i jako recenzent dvou Kapounových sbírek. Druhý výbor z Kapounovy básnické tvorby připravil k vydání a krátkým doslovem doplnil básník Miroslav Florian. Útlý svazek nesl příznačně stejný název Velké objetí (1974) jako klíčová Kapounova sbírka z roku 1956. Karel Kapoun se narodil v Dubňanech u Hodonína v rodině dřevařského soustružníka a pomocníka v tamní sklárně. Stal se učitelem a kantorská místa zastával od roku 1921 na základních školách v Mikulčicích a v sousední Lužici. Když získal aprobaci na vyšší stupeň, působil v období 1929–1945 na měšťanské škole v další příhraniční typicky slovácké obci, v Moravské Nové Vsi. To již byl ženatý se spisovatelkou, a v civilním povolání rovněž učitelkou, Růženou Lukášovou (1906–1998), kromě jiného autorkou vzpomínkové prózy Jděte mou cestou (1979).