A v tu chvíli je po lásce

Junot Díaz (*1968), dominikánský hlas americké literatury, je jedním z nejoceňovanějších, nejmilovanějších a současně nejkontroverznějších současných amerických autorů. V poslední Díazově sbírce povídek se vrací autorovo „hříšné alter-ego“, Junior, který se objevil už v první sbírce „Drown“ (1996) a také jako jeden z vypravěčů v románu „Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda“ (česky 2009). Devítka povídek pojednává o různých podobách lásky – mateřské, milenecké, tělesné, vadnoucí či zaslepené –, ale v osmi případech je to láska nepovedená. Soubor volně zachycuje životní cesty Juniora, který přijíždí jako chlapec s matkou a bratrem za otcem do USA („Invierno“), přes jeho první citová a tělesná vzplanutí („Miss Lora“), pověstné sukničkaření až po nevěru, která mu zásadně změní život – přijde o snoubenku a není schopen se z toho ani po letech vybabrat („Nevěrníkův průvodce láskou“). Přes veškeré snahy se z něj nakonec stejně stává „sucio“. Může za to jízlivý, téměř nepřítomný otec, jehož kratičké okamžiky přítomnosti v chlapcově životě mají spíš ničivý účinek? Nebo matka upřednostňující vymodleného staršího bratra? Nebo komplikovaný vztah se starším bratrem, k němuž Junior nikdy nenašel cestu, ale přesto se s jeho smrtí nedokáže vyrovnat? Tak jako v předchozích Díazových dílech všechno ještě umocňuje tolik specifický jazyk – angličtina umně prokládaná španělštinou, mísení jazyka ulice s jazykem akademického prostředí, promluvy tepající rytmem ghetta nebo dominikánského barria.