A co s tím má společnýho láska?

Jak máme žít svůj život, abychom před nebeskou bránou nestáli s pocitem, že jsme ho celý prošvihli? V životě se vám prý věci nepřihodí dvakrát stejně! Tak to je tedy pěkná hloupost. Julianě je třicet a právě se snaží něco v životě změnit. Ve chvíli, kdy se pokouší ukončit první, nepříliš vydařené manželství, potkává osudového muže svého života. Z bouřlivého vztahu odchází se zlomeným srdcem, ale bohatší o odhodlání a s vědomím, že když chce člověk něco dokázat a změnit, musí se spolehnout hlavně sám na sebe. Když je Julianě padesát, vůbec se jí ta číslice nelíbí. Po dvaceti letech ve druhém, docela vydařeném manželství začíná mít pocit, že už propásla poslední šanci na lásku. A tehdy potkává svého osudového muže podruhé. Pod vlivem nově nalezeného citu začíná Juliana uvažovat o tom, jak máme žít svůj život, abychom před nebeskou bránou nestáli s pocitem, že jsme ho celý prošvihli. Dokáže se ale tentokrát poprat se zničující láskou lépe než napoprvé.